Nejkratší vzdálenost mezi nejvýchodnější částí Bali a ostrovem Lombok je pouhých 35 kilometrů, a tak není divu, že je Lombok často srovnáván se svým známějším západním sousedem, i když se od něho značně liší téměř ve všech aspektech: geograficky, kulturně, jazykově i historicky. Také se velmi odlišuje od svého souseda i v očích návštěvníků: je zde méně příležitostí k turistice, nedostatečně vybudovaná síť veřejné dopravy a omezenější možnosti ubytování, i když projektovaný rozvoj turistického průmyslu se dnes ubírá mílovými kroky kupředu a situace se začíná rychle měnit.
Zhruba deset procent z 2,3 milionu obyvatel jsou Balijci, a tak je velmi snadné nabýt dojmu, že Lombok je jen jakýmsi prodloužením Bali, zvlášť když přijedete na západ, kde je usídleno nejvíce balijských občanů a kde najdete jejich typické svatyně a domácí architekturu. Nicméně většina obyvatelstva jsou původní muslimští Sasakové. Dnes se zdá, že obě kultury existují vedle sebe v poměrně dobrém vztahu, ale brzy rozeznáte pod přátelským povrchem jisté napětí, což by nemělo být překvapující, vezmou-li se v úvahu historické události a skutečnost, že domorodí sasačtí obyvatelé nemohou využívat celou řadu hospodářských výhod z rostoucího turismu.
Lombok je o něco menší než Bali, měří 80 kilometrů krát 70 kilometrů a je příhodně rozdělen do tří zeměpisných celků. Horským a vyprahlým severním oblastem dominuje hrůzu nahánějící horský masiv Gunung Rinjani. Se svými 3 726 metry je třetí nejvyšší horou v Indonésii a až do roku 1994 se mělo za to, že je nečinnou sopkou. Možnost zdolat aspoň část cesty při výstupu na Gunung Rinjani je jedním z důvodů, proč tolik turistů na Lombok přijíždí. Na jih od tohoto masivu jsou střední roviny, široké asi 25 kilometrů; tyto roviny jsou nejproduktivnější zemědělskou oblastí. Protíná je hlavní silnice na ostrově, která spojuje západ s východním pobřežím. Odtud jsou snadno dostupné půvabné vesničky posazené v jižním podhoří Rinjani a mnohá střediska ostrovních řemesel leží právě na této napříč probíhající magistrále nebo poblíž ní. Ještě dále na jih je opět pásmo nízkých ostrovních hor, vysokých asi pět set metrů, přecházejících v široké zátoky a bílé písky jižních pláží, k nimž je nejlepší přístup z Kuty, ubytovacího střediska ostrovního jihu a nejoblíbenějšího místa pro surfování na ostrově. Při pobřeží Lomboku se také v těchto místech nachází několik skupin ostrovů. Nejznámějším turistickým místem je trojice ostrovů Gili u severozápadního pobřeží a již dlouho se těší oblibě pěších turistů, kteří hledají moře, slunce a písčitou pláž v prostém prostředí. Nicméně i místa u jihozápadního poloostrova a při severovýchodním pobřeží se stávají čím dál dostupnější.
Roční dešťové srážky na Lomboku se pohybují od 1 500 mm do 2 000 mm, což je mnohem méně než na Bali, ale zase více než na Sumbawě a na ostrovech ležících východněji. Podobně jako na Bali jsou zde dvě roční období: období dešťů od listopadu do března a období sucha pro zbytek roku. Lombocké hospodářství spočívá na zemědělství, jež produkuje rýži, maniok, bavlnu, tabák (hlavní exportní zboží), sójové boby a papriky chilli. Avšak během několika posledních století přestával být ostrov schopen uživit rostoucí obyvatelstvo a tisíce lidí umíraly hladem. Ještě v roce 1966 dosáhl počet obětí hladomoru 50 000 lidí. Následkem toho se mnoho obyvatel vystěhovalo a i nadále odjíždějí, aby se usídlili na jiných indonéských ostrovech v rámci vládního programu transmigrasi. Vláda se také snaží snížit závislost ostrova na zemědělství a hlavním exportním zbožím, zejména do Hongkongu, se nyní stává pemza. Uměle pěstované perly, chované ve spolupráci s Japonci, vynášejí každoročně více než jeden milion amerických dolarů. Stejně tak mořské řasy a mořské okurky jsou ekonomicky čím dál důležitější a každým rokem se zvyšuje příjem ze světoznámého hrnčířského průmyslu a z turistiky.
Na Lombok přijíždí každoročně zhruba jen 250 000 zahraničních návštěvníků, a přítomnost turistů není proto tak znatelná jako na Bali. Vládní plány na masivní rozšíření a zlepšení turistických možností však již hodně pokročily a zahrnují budoucí výstavbu nového mezinárodního letiště v oblasti Praya. Protože prozatím většina návštěvníků zůstává věrná osvědčeným trasám - severozápadnímu pobřeží kolem Senggigi, nedalekým ostorvům Gili, vesnicím Senaru a Batu Koq v rinjanské oblasti, vesnicím na úpatí hor, jako je Tetebatu, a jižnímu pobřeží s Kutou jako výchozím bodem - je zde pořád ještě spousta méně frekventovaných cest, neznámé vesnice, panensky čisté pobřeží a venkovští obyvatelé, kteří žijí tradičním způsobem života. Celkově platí, že ubytovací možnosti jsou omezenější a o něco nákladnější než na Bali a soustřeďují se ve střediscích na západním pobřeží a v hlavním městě Mataramu. Kromě toho jsou dnes laciné ubytovny doplňovány rychle rostoucími pětihvězdičkovými hotely. Je však nutno říci, že střední část, východní pobřeží a rinjanské oblasti se dosud do popředí zájmu turistického průmyslu nedostaly.
Čerpáno z Bali & Lombok Rough Guides